A je to tady.
Neměla jsem chuť vůbec něco psát. Ale jelikož jsem sem tam něco popsala jelikož se člověku trochu uleví, když to nemá komu říct, tak to aspoň napíšu sem. Cítila jsem špatný pocit, ale až tohle.. Cítím se jak se lidově říká "na prášky".
Minulý týden v pondělí telefonát, že se ve středu mám dostavit na salon. Dobře asi zase ta voda. Tak jo, už jsem na místě. Ale? Přišla jsem, měla jsem zavřít dveře. A spustila. Nevím jak to říct..hromadu s prominutím.... ne, nebudu sprostá na to ani nejsou slova. Při projevu mi připadala jako pětileté dítě s vrozenou inteligenční poruchou, protože takové způsoby vyjadřování a uvažování svede možná dítě prvního stupně základní školy a to teď urážím ty děti. Vymyslela si na mě věci o kterých jsem neslyšela a údajně veškeré salónní vybavení není moje. Naznačila tak, že jsem k němu přišla černou cestou. Počkat..cože? Proč mám od každého kusu doklad a fakturu? A když už nevěděla coby, začala zpochybňovat mé znalosti a vzdělání. Prostě mě vyhodila ze zaplacených prostor. Naletěla jsem podvodnici, která mi ještě odmítala vydat mé věci. Asi doufala, že mladá už tak blbá holka couvne a všechno ji nechá. Takže jsem zbytek řešila přes policii. Naštěstí jsem měla všechny emaily a smsky, kde bylo vše domluveno a několik svědků. Na předání věcí nakonec díkybohu došlo. Celé to bylo směšné. Bylo to jako když zavřete krysu do uzavřené místnosti a ona nemá úniku. A co udělá? Začne běhat kolem dokola až začne rotovat a pomalu bouchne zuřivostí jak hledá skulinku k úniku. Jsem ráda že jsem po celý tento hrozný měsíc měla kolem sebe tolik lidí, kteří mě podrželi. A taky že na úřadech jsem měla štěstí na fajn lidi. Hodně z nich mi vyjádřilo podporu, prý takového blázna jen tak někdo nepotká, a někdo se s takovou situací nesetká nikdy za roky působnosti. Prý můžu být ráda, že se mi to stalo ze startu. Nakonec na onu osobu vyplavalo daleko víc věcí, takže jsem ráda, že to dopadlo jak to dopadlo. Škola života. Takže byrokracie. Papíry, papíry, papíry a nevěřit ani nejmilejšímu člověku světa.
Peace a lásku vám všem.
Neměla jsem chuť vůbec něco psát. Ale jelikož jsem sem tam něco popsala jelikož se člověku trochu uleví, když to nemá komu říct, tak to aspoň napíšu sem. Cítila jsem špatný pocit, ale až tohle.. Cítím se jak se lidově říká "na prášky".
Minulý týden v pondělí telefonát, že se ve středu mám dostavit na salon. Dobře asi zase ta voda. Tak jo, už jsem na místě. Ale? Přišla jsem, měla jsem zavřít dveře. A spustila. Nevím jak to říct..hromadu s prominutím.... ne, nebudu sprostá na to ani nejsou slova. Při projevu mi připadala jako pětileté dítě s vrozenou inteligenční poruchou, protože takové způsoby vyjadřování a uvažování svede možná dítě prvního stupně základní školy a to teď urážím ty děti. Vymyslela si na mě věci o kterých jsem neslyšela a údajně veškeré salónní vybavení není moje. Naznačila tak, že jsem k němu přišla černou cestou. Počkat..cože? Proč mám od každého kusu doklad a fakturu? A když už nevěděla coby, začala zpochybňovat mé znalosti a vzdělání. Prostě mě vyhodila ze zaplacených prostor. Naletěla jsem podvodnici, která mi ještě odmítala vydat mé věci. Asi doufala, že mladá už tak blbá holka couvne a všechno ji nechá. Takže jsem zbytek řešila přes policii. Naštěstí jsem měla všechny emaily a smsky, kde bylo vše domluveno a několik svědků. Na předání věcí nakonec díkybohu došlo. Celé to bylo směšné. Bylo to jako když zavřete krysu do uzavřené místnosti a ona nemá úniku. A co udělá? Začne běhat kolem dokola až začne rotovat a pomalu bouchne zuřivostí jak hledá skulinku k úniku. Jsem ráda že jsem po celý tento hrozný měsíc měla kolem sebe tolik lidí, kteří mě podrželi. A taky že na úřadech jsem měla štěstí na fajn lidi. Hodně z nich mi vyjádřilo podporu, prý takového blázna jen tak někdo nepotká, a někdo se s takovou situací nesetká nikdy za roky působnosti. Prý můžu být ráda, že se mi to stalo ze startu. Nakonec na onu osobu vyplavalo daleko víc věcí, takže jsem ráda, že to dopadlo jak to dopadlo. Škola života. Takže byrokracie. Papíry, papíry, papíry a nevěřit ani nejmilejšímu člověku světa.
Peace a lásku vám všem.
