úterý 8. listopadu 2016

Matis Paris Oleascience

Novinka od Matis Paris je omlazující olejová kúra. 
Jak už napovídám předchozí větou 'omlazující', tudíž je určena pro věkovou skupinu dejme tomu od 40 let a výše. Zkrátka pro pleť, která již vyžaduje vyšší dávku péče a pozornosti. 
Jedná se o 53 denní kúru. Výrobce uvádí 4 kapky denně. Logicky vzato nejlépe si je rozdělit jako 2 kapky ráno a 2 kapky večer. Já osobně používám 4 kapky a pouze večer, protože to není zrovna můj šálek kávy, mít na sobě po ránu něco olejovitého. Nanáším po sprše a na pečlivě vyčištěnou pleť. Ještě nějakou chvíli předtím, než ulehnu do peřin, aby měl výrobek čas se vstřebat. I po 2 hodinách jej stále ještě cítím na pleti, takže k dokonalému vstřebání u normální pleti dojde hrubým odhadem tak za 3-4 hodiny. 
Když už jsem napsala slovo 'cítím', tak nesmím opomenout vůni tohoto výrobku. Je opravdu aromatická, pro některé bohužel..není neutrální. Je to kořeněná vůně. Osobně z ní cítím vůni vánočního koření v jemnější podobě. Je dost možné, že tuhle vůni zařídilo složení ve kterém najdeme koktejl olejů. Ten obsahuje jojobový olej, výtažky ze semen Inca Inchi a granátového jablka. Ale hlavní složkou, kterou se tento výrobek hlásá a pyšní jsou tzv. Křišťálové slzy - jedná se olej z pistácie mastixové, která by měla obsahovat omlazující proteiny a vlastně dávat celému tomuto olejovému séru tu pravou sílu.
Balení má 15ml, což je podle mě dostačující. Dávkování kapátkem, které najdeme schované v krásném a komfortním obalu. Pokud se rozhodnete pro koupi, bude to zaručeně jeden z Vašich pokladů na toaletním stolku, nebo ve Vaší koupelně. Má krásný metalický zrcadlový obal. Trošku těžší, na nošení v kabelce se nehodí. Na vrchu víčka je laicky řečeno místo ke stlačení pro snadné dávkování séra. 
Cena poměrně vysoká, za to ji ale produkt vyváží kvalitou a luxusním vzhledem. Za mě bych jej doporučila jako dárek pro maminky, babičky... určitě jim uděláte velkou radost a velkou službu pro jejich pleť. 




         



pondělí 18. července 2016

Šampión

Mladá.
Neví co chce.
Nerozhodná.
Minimalistka.
Perfekcionista.
Romantička.
Snílek.
...a tak bych mohla pokračovat.  Ne, o tomhle to nebude.

Neočekávejte žádný duchaplný článek. Po noci, kdy místo aby vedle mě ležel můj muž (který tam stejně jako vždy neležel) jsem objímala kýbl. Jmenuje se Márpus. Je fajn. Má pevný tělo a v časech dobrých a zlých se o něj můžu opřít. Je to pravý gentleman, muž do života. Nekecá. Ani když hystericky brečím ze všeho kolem..vlastně i toho jak je mi zle. Když ho pobliju, není naštvaný. Je to parťák.

sobota 16. července 2016

Jedna obyčejně neobyčejná sobota.
Svůj pokoj jsem vyměnila za pokoj mé mladší sestry. Sedím u vysokého stolu naproti dvou na západ situovaných oken. Je tu neskutečně mnoho světla. Cítím se tu skvěle.
Po osmi letech se zkouším objednat ke kadeřnici, jsem absolutně zmatená. Nemůžu najít to pravé. Neskutečné ceny, nebo příliš -no name- materiál kosmetiky, na úplně druhém konci města a v neposlední řadě i na měsíc dopředu obsazené. Najít zlatou střední cestu je obtížné. Ale znáte to, když něco chcete, musí to být nejlépe do tří dnů za lidskou cenu a s příjemnou kosmetikou co neurazí. Tady už funguje psychologie.
Nanáším si při tom všem hledání zbytek masky na vlasy, kterou nadstavuji olivovým olejem a trochou přírodní masky na obličej. Jsem střelená co..ale přišla jsem na to, že pleťová maska a ještě k tomu s přírodními oleji a dalšími složkami, mnohdy udělá lepší účinek a hydratuje vaše vlasy více než originální vlasová maska. Jen takové mé know-how, nebo jak se tomu vlastně říká.
Netuším jestli je to počasím, které dnes ani včera není absolutně letní.. ale necítím se vůbec dobře po fyzické stránce. Spala jsem 10,5 hodiny! Vypila jsem sklenici vody s mátou a citronem, šálek kvalitního espressa  a den se jevil obstojně dobře. Ale ten zlom únavy stejně dorazil.

čtvrtek 30. června 2016

Fóbie

Asi už budu působit jako totální magor..ale zjistila jsem, že mám těžkou fobii z tmavých místností bez světla spolu v ruce s tmavým nestřízlivým nábytkem...ale hlavně z koberců a  barevných zdí!
Hnus.
I pavouk mi přijde jako týpek pohodář. Konec konců si máte s kým pokecat třeba na záchodě. A když jste "sama" doma, ten pavouk tam stále je. Sice nevím jak by zvládl ohlídat dům a zneškodnit případného zloděje ale doufejme, že zrovna ten zloděj bude mít arachnofobii.
Zpátky k odpornostem.
Dělá se mi husí kůže při pomyšlení, že bych měla bosa přejít po koberci třeba právě na návštěvě. Nebo myšlenka kdy návštěva půjde po mém koberci bosky...
Asi to souvisí s mou profesí. Protože vše co nemůžu poctivě min. 1x týdně vysát a vytřít je pro mě špinavé. A to mi nepřipadá jako hloupost, když prostory obýváte každý den. Opravdu se to zanese. Nechat neuklizený dům po dobu dvou týdnů už to půjde vidět. Jasně, člověk nemůže žít v úplném sterilu, to by ani nebylo zdravé. Ale v nánosu prachu to taky nejde.

A co teprve takový koberec 20m2 po 3 letech! Ten nesrolujete a nevynesete vyklepat na dvůr, kde ho každý měsíc šamponem na koberce napěníte a vydrhnete. On samotný vysavač na to už moc nestačí. A parní vysavače a další vychytávky tomu také moc nepomohou.
Vždy když jdu na nečekanou nucenou návštěvu a mám letní boty tzn. jsem bez ponožek, je to pro mě utrpení. Když mám štěstí a v kabelce najdu aspoň mini ponožky do vykrojených oxfordek, jsem šťastný člověk.
Kdyby jste jen tušily, jaké mají lidé nohy... mladí, ve středním věku.. jejich zevnějšky vypadají udržovaně, ale ani netuší, že mají na nohou plíseň, nebo bradavice. A to není žádná sranda ani běh na půl roku. A jak snadno se roznáší, zejména když je někdo choulostivý a má oslabenou imunitu. Takový lidé vám projdou po koberci, šupinky kůže se olupují, viry se přenáší a pak se budeme divit, kde se to vzalo - když jste přeci ani na koupališti v blízké době nebyly.
Takže představa projít se někde po koberci...wuaaaaa!

Barevné zdi? Přijde mi to neskutečně infantilní. Toleruji krémové, jemné pastelové vkusné barvy, které doplní interiér. Ale představte si místnost, do které nejde téměř žádné světlo a na zdech jasně zelenou, tyrkysově modrou u kterých tajně doufáte, že se každou chvíli nepromění v příšerky s.r.o. a nesežerou vás....
Další bombou v interiérech je sytě červená - nemusím psát že to vypadá jako v...dobře zkusím to jemně...jako v Moulin Rouge. (chápeme se)
Sytě popelářská oranžová, žlutá.... (nejsem sluníčkář) a ta hmyzí invaze nalepovacích berušek z květinářství co byly hitem v roce 2003 to opravdu nezachrání.

Taková prostředí mi akorát dokáží přivolat chmury a deprese. Seberou mi energii, chuť pracovat, dobrou náladu a nemám vůbec chuť existovat.









pondělí 28. března 2016

Love is all around us

Život nás formuje. A pak člověk zjišťuje, že jediné co k životu potřebuje je vzduch, láska a klid. 
A že mi to trvalo. Ze stran měsíčních rádoby magazínů na nás urvale křičí návody hodné Bravíčka, jak mít dokonalý harmonický vztah a další podobně zavádějící infantilní nadpisy. 
V životě jsem už zažila vztah s totálním šmejdem, ke kterému máte tendenci se upínat, i přestože je vám v koutku duše jasné, že děláte špatně. Vztah s naprosto hodným klukem, který se převtěluje v suchý zip a nepříjemně se upíná pro změnu zase na vás. Vztah před zásnubami s téměř společným bydlením, kdy ve výsledku člověk zjišťuje, že ve vztahu nejste dva. I vztah, ve kterém zjistíte, že věta holkysenebijou není u všech jedinců rodu mužského, tak úplně pravda. 
A pak nastává ten problém. Jak by tedy ten skutečný vztah měl vypadat? Jsme lámaní reklamou a různými triky médií kolem nás. Jsme zmatení a máme problém si uvědomit co je skutečnost a co je lež. Následuje stav kdy už lež pokládáme za životní pravdu. Emoce a city už nejsou schopné střízlivě reagovat, nevíte komu věřit a bojíte se kohokoliv si pustit do své blízkosti. 
Najít vztah, na kterém by se podíleli stejným dílem oba dva. Naučit se věřit a třeba se i nechat vést. 
Láska je krásná, ale sázet na mozek se taky úplně nevyplácí. 
Až díky poslednímu vztahu jsem se naučila, že znovu jde milovat, věřit, ctít, užívat si a možná taky myslet na společnou budoucnost a to vše vám dává nový rozměr. Člověk nevěřil, že existuje. Protože většinou ti super chlapi už bývají zadaní, ženatí, nebo mají chlapa. 
Pro člověka jako já, který nesnáší stereotyp a těžko vyhledává kompromis to nebylo nejjednodušší. Mou zálibou bylo od všeho utíkat, cestovat a stěhovat se. Chodící perfekcionista. A stále se učím. Učím se ignorovat zamilované páry kolem sebe, kde i po 3 a více letech vztahu muži nosí domů květiny, nebo se nebojí partnerce vyznat lásku slovy. Asi bych si to taky přála, možná tiše závidím, ale náš vztah je jiný. Už nečekám jak na trní až mi napíše, protože i v ty nejdůležitější dny v roce se mu podaří zapomenout a to pak sakra bolí. A pro ženskou jako já je zase těžký bez omluvy na to zapomenout a umět věc uzavřít..protože jsem prostě ženská. Zkrátka někdy to nevyjde a nemáme magazínový vztah jaký by jsme si představovaly a nebude jako mají tamhleti dva..protože každý vztah je originál, ale výsledku..láska je krásná.  

pátek 25. března 2016

Zdravím jaro!

A pěkné Velikonoce. I když se přiznám, že české tradice zrovna nevyznávám. Krev mě táhne celým životním stylem víc na sever a proto mám možná malý problém zařadit se nejen s českými tradicemi do davu, ale i s celým českým životním stylem..a to jsem se sakra narodila v česku..

Dnes je to přesně rok ode dne " otočímtiživotnaruby ", kdy mi jedna pro mě doteď nepochopená  osoba sebrala mou bláznivost, bezstarostlivost, chuť do života a životní nasazení vol.100%. Ale co bylo..bylo. O tom jsem tu napsala kdysi až dost.

Letošní zimu jsem si téměř vůbec neužila, moc poctivě neodplesovala a ani jednou nebyla na horách. Takže jsem nervózně vyčkávala příchodu jara. Ale ani tohle jaro mě 100% nepřivítalo tím prvním "polibkem" svěží vůně probouzející se přírody ve vzduchu jako tomu bylo vždy předtím. Taková ta voňavá atmosféra i přestože ještě nikde nic nekvete. Nyní je zahrada už téměř celá odzimovaná a pomalým tempem se ukazuje v plné parádě. Mít svůj vlastní koutek zahrady jako před lety..před lety..ano.. než mi na můj květinový klenot rodina postavila pro sestru nevzhlednou dřevěnou zahradní chatku o ničem. A tak zanikl můj záhon plný tulipánů, narcisů, hyacintů, bellissek.. střídající jej pivoňky, frézie a neskutečné lilie. Tichá vzpomínková poezie.
Snílkování mě přivádí den za dnem k myšlenkám na vlastní bydlení. Cítím v kostech, že s vlastním klidným bydlením by život dostal nových rozměrů. A možná i ty tradice by mě začaly bavit. Mít volnou ruku, interiér dle svého vkusu (světloooo), voňavé svíčky a ve váze ty nejvoňavější frézie a pivoňky.
Vždycky to začíná tak nevinně. Asi jako když posunete stůl do jiného rohu a zjišťujete, že to vlastně vůbec není ono. Že to chce kompletní změnu. Záludné životní období.
Mám pocit, že poslední dobou vůbec nežiji. A přitom být více při sobě a cítit pocity, byla bych/jsem tou nejšťastnější holkou na světě. Jen jsem pořád ze všech událostí za poslední rok tak dobitá, zamrzlá, že nejsem schopná ze sebe nějaké pocity vůbec dostat. Jsem stále ve fázi házejte po mě třeba dlažební kostky, ale se mnou to nepohne. Takže mě opět chytá euforická vlna poznávat sama sebe.  Nakupovat a dočítat knížky plné psychologie a nad každým zhltnutým řádkem nahlas vítězoslavně pronést: "To je přesně ono!" a nebo údivné a spokojené "Proč jsem si na tu knížku nenašla čas dřív?".



neděle 20. března 2016

Se mnou v kuchyni

Pečící mánie. Závislák na sacherech a poslední dva roky na cheesecakes. Škoda, že zrovna nemůžu dohledat fotky mého prvního cheesecake z léta 2015. Se sachry jsem začínala z "krabice" a pak postupně strach opadal, že jsem si troufla na vlastní těsto. Více méně dezert, na kterém se nedá co zkazit. A jestli se bojíte přelévání čokoládou, i když to dopadne nevzhledně-chutnat to bude skvěle. A stává se to i po letech praxe. 
Tady pár ukázek z předchozích dob. Mimo jiné taky miluji hutné muffiny bez krémů, brownies, dýňový koláč, nebo čokoládovo-kokosovou buchtu před podáváním prolitou rumem! Asi jediná forma, kdy mi rum nevadí. 

Apple pie. A ještě lepší s hruškami! Mřížka není třeba, stačí vyválet plát těsta a okraje zatáhnout. Uprostřed udelat pár řezů a je to. Pamatujete na původní Sněhurku od Disney? To byl apple pie!

Pavlova. Osobně mám ale raději menší kousky. A ne vždy se mi podaří vyšlehat strukturu tak, aby mi držela do výšky. Většinou skončí plackou a s pěkně nazlátlou barvou.


Sacher s přízdobou-jahody, vlašské oříšky, čokoládové drobení a třešně koktejlky.

Mini cheesecake s třešňovým přelivem a mátou. 

Starší pokus o Sacher. Čokoládové květy z šablony.

Mini cheesecakes s borůvkami.

Jahodový cheesecake. Jahody potřené želatinou, aby se zabránilo oschnutí.

Sacher III. 

středa 9. března 2016

Spring Wishlist

Je plný kosmetiky. Nečekané od vizážistky co?
Jsem ve fázi utéct do vlastního bydlení a od léta jsem započala fázi likvidace zbytečností. Přesněji řečeno, zbytečné kousky nábytku, oblečení, kosmetiky...odnosit, vyhodit, spotřebovat. Taková malá ukázka z života kosmetičky. Všude,..ale tím myslím opravdu všude najdete vzorečky, miniaturky kosmetických přípravků a hlavně těch k ničemu (pro starší 40+), trošku mimo mísu v mém věku. Hromady "no name" tužek na oči a rty pochmurné kvality, nepoužitelné barvy - chápejte jako snadné a levné dárky od firem. A já jsem člověk, který z nich měl radost, kterému je líto tyto věci vyhodit. Na prodej se nehodí a kamarádky neosloví.  A po nějakém tom roce vzniká skladiště.
Úspěšně jsem vynesla tři koše a hromadu krabic do popelnice. Mimochodem...schovávám si prázdné flakónky od parfémů...k čemu proboha? Máte to tak také někdo? Některé jsou opravdu umělecké kousky na kterých se designéři vyřádili. Pravda, většinou si oblíbím parfém a ten pak přestanou vyrábět, tak si chodím při špatné náladě přičichnout k flakónku pro navození harmonického klidu. Zajímavé co vůně dělají s psychikou/náladou.
Teď jsem si řekla, že až se zbavím zbytečností, pořídím si jednou !konečně! kvalitní kosmetiku, která mě bude bavit a bude pro mě každý den speciálním díky tomu, že se jí budu moci nalíčit.



Ale teď k věci.
Rtěnka od MAC v tmavším studeném růžovo tělovém odstínu. Sen. Na denní nošení ideální. A elegantní.
Tužka na rty MAC v odstínu Soar. Má vysněná.
Mac Studio Sculpt Concealer... korektor - a vůbec nevím v jakém odstínu bude ten správný.
Beauty Blender - protože to je takové "must have" a všichni jej vychvalují do nebes.
NYX Matte Lipstick - matná rtěnka. V odstínu jak jinak než Prague.
Benefit Hoola Bronzer - přijde mi že má dokonalý odstín pro pleť v létě i v zimě.
Moschino parfémy - Happy Fizz, Funny, I love love.... nevím který. Moschino miluji a jejich svěží toaletní vody. Ovocné, sladké, svěží, hravé.. to je moje.
Štětce Zoeva (zleva) - Silk Finish, Luxe Sheer Cheeke, Concealer Buffer, Detail Liner, Soft Paint Liner, Luxe Grand Powder, Luxe highliting..  Koukala jsem i na nějaké jejich kolekce, ale nedokáži si vybrat. Proto jsem si zatím vybrala jednotlivé štětce, u kterých vím, že je 100% upotřebím a žádný nebude takový ten ležák na poličce.


úterý 8. března 2016

Fresh morning

Venku už konečně začíná být trochu cítit jaro, narcisy nachystané ke kvetení a i opeření obyvatelé oprášili ranní prozpěvování. To je ono. Přes pootevřené okno se line čerstvost ranního vzduchu a přitom všem se převalovat v peřinách. Jasně. Konec poezie. Dokud nebudu mít pokoj plný hyacintů pod oknem, ve váze kytici tulipánů a narcisů..nebude to ono.
Ráno jsem si po opuštění vyhřáté postele neodpustila rychlý útěk na procházku plnou polemizování o tom "co kdyby", "až bude", a plánování míst imaginárního seznamu "kam jednou musím jít". Trochu mě stahuje špatná nálada z pocitu "už přes rok bydlím s rodiči", ale o to víc mě ve stejném momentu umocňuje euforie, které se nemohu nabažit z momentální chvilky samoty. Miluji rána o samotě a snídaně trvající přes hodinu. Nikdo mě nezahlcuje řeči o imigrantech, světazkáze a já mám čas se správně nastartovat, urovnat si myšlenky a plány do nového dne.
Poslední dny mám neskutečně akční náladu. Chtěla bych toho zařídit tolik, procestovat, navštívit, dokoupit chybějící, zúčastnit se školení.. nebudu si z toho ale každý den trhat vlasy, protože to nejde. Třeba mám jen moc velký oči. Ale na druhou stranu mě přebíjí v paměti slova těch co mě dobře znají, nebo docela rychle poznali: "ta holka má podnikatelského ducha, ví jak na to".  Jo..vím až moc dobře. Mohla bych psát manuály jak správně podnikat, pokud teda znáte výherní čísla v loterii. Pokud bydlíte na zámku, na zahradě máte jednorožce a po kapsách vílí prach. A to je ten problém. Já jsem zatím zavřená ve věži toho zámku. Nemůžu ani krok zpět, ani napřed. Zbývá mi jen čekat. Čekání je k ničemu. Jsem žena - nevím co chci, ale chci to hned. Jako teď hned! Deset, devět, osm, sedm....tak kde je problém?!




pondělí 7. března 2016

Dělej v životě co tě baví..

..a co umíš!
Proč ne. Konec konců nebyla by to poezie? Těšit se do práce a dělat to, co vás naplňuje a dělá šťastnými. Žádné nešťastné pondělky, nebo prázdné týdny. A teď se jen zamyslet. Co mě baví?

Kavárenská povalečka - někdo by mě platil za vysedávání v kavárnách, třeba testování jejich produktů a psaní recenzí.
Interiérová designérka - kdo má rád skandinávský styl? JÁ! Kdo má rád IKEA? JÁ!
Příležitostný filmový divák - asi bych se na filmy a seriály nemohla koukat pořád, protože by mě bolely oči, ale jednou za čas proč ne.
Fotomodelka - jasně zábava. To už tu bylo. Včetně focení v -10°C už tu nejednou bylo. Navíc plus size už zas tak moc nejsou v módě.
Fotografka - zpátky do reality..nevzhledně vypadajícího jídla, kytek, zdí svého pokoje a lidí kolem sebe..nuda. A těch hodin ztrávených editací fotek..
Shopaholička - procházet obchody s bezednou platební kartou, sledovat novinky a pak třeba fotit outfit posty.. dobře pak bych ale potřebovala větší šatnu než měla Carrie ze Sexu ve městě.
Tanečnice přes zrcadlem - ... přestaň!
Profesionální koupelnová zpěvačka , specialistka se sluchátky na hlavě přes "covery" zpěváků z YouTube - víc nechcete, váš život už nebude to co předtím.

I šéfa bych vám mohla dělat... dobře, vracím se zpět na zem - ke kosmetickým štětcům, manikérskému stolu a kosmetickému lehátku. Mír a lásku.


pondělí 29. února 2016

Rimmel

Nová posila barevného týmu. Díky za ty barvy Rimmel! 
Několik Rimmel laků už se nějakou dobu zubí z vitríny mého salonu. Řekněme takové basic barvy - tmavě hnědá, černá, žlutá, modrá... ALE!
Tenhle super balíček mi přistál ve schránce poněkud nedávno a u klientek vzbudil velký úspěch. Konečně se nemusí rozhodovat jen mezi grapefruitovým třpytem, perletí, nebo peleťově růžovou. Ne že bych měla tak málo barev... ale přece jen starší klientela ocení i světle růžové a nějaké ty nude. 
Já samozřejmě skáču nadšením z tmavší mintové a pastelově modré. Konečně mám širokou škálu na nové nail art kousky. Co takhle marble design?



pátek 12. února 2016

Valentýn s otazníkem

Krásné odpoledne.
Valentýn se neodmyslitelně blíží a já si jim stále nejsem jistá a samozřejmě nic pro svou drahou polovičku, kromě láskyplných citů přichystané nemám. Hlas uvnitř mi říká, že to stejně není náš svátek a čiší z něj jednoznačně americký duch. A mé druhé já se zase tetelí blahem, jelikož letos mám možnost tento svátek v opojné zamilované euforii s kým a důvod proč slavit.
Jen mě děsí ta všude se valící lavina "valentýnský dárek". Dárky v tří, nebo čtyřmístných hodnotách?
Pro ženu mi výběr dárku připadá jednoduchý, kdy květina zaručeně vykouzlí úsměv na rtech. Ale co pro muže?
Pokud jste vyhrála ve Sportce, máte vystaráno. Prostě mu kupte jeho vysněné Audi, Bmw, Jaguára...pokud nejste manželé, za to by si vás měl na místě vzít za ženu. Nebo zjistíte co je zač a plný nadšení z nové lásky ujede. Takže..netankovat plnou, nebo klíčky až po svatbě!
Valentýn mi začíná připomínat Vánoce. Dva nucené svátky s nátlakem obchodních řetězců  s vykřičníkovým nakupujte, kupujte!
 Nechci napsat odbít.. Má to být přece svátek všech zamilovaných ne? Nakonec proč si dávat drahé dárky, když ten největší dar přece máte..vás dva a to, že se máte rádi. :) A když..vyřešila bych jej možná skleničkou něčeho dobrého v ruce, květinou ve váze a čokoládou na stole. Ale nepřehánět.





čtvrtek 11. února 2016

Lazy mornings

Dnes nemůžu napsat, že bych se probudila do nádherného dne. Sluníčko nesvítí a venku už druhým dnem vládne sychravé počasí. To na dobré náladě moc nepřidává. Obracím se v posteli a tisknu se do peřin. Přála bych si aby mě vzbudily sluneční paprsky a venku bylo jaro v plném proudu. Mít za oknem několik barvami zářících narcisů a hyacintů, jejichž vůně by se linula celým pokojem. Zdroj mé energie. Jsem tak trochu květinový maniak. Kdyby jen květinový. Drží se mě to celé roky. Přítel mě vždy strategicky provádí obchody jinou cestou, hlavně se nesmím dostat ke květinářství. Vydržím se hladově koukat celé minuty a s chutí bych nakoupila celý stánek. Hlavně nevidět ceduli "přijmeme floristku". Znamenalo by to několika minutové hlasité polemizování, proč jsem nešla studovat floristiku. 
Tento týden je zvláštní. Ve výsledku na něm nic odlišného nebo speciálního není. Jen je pomalý a bez náplně. Kéž bych měla svůj salon v místě bydliště, zalezla bych si každé ráno, kdy nemám objednávky za svůj bílý stůl a zabavila se vytvářením a trénováním nových designů. Ale to dojíždění mě unavuje a zabere spoustu času a energie. Když už se odhodlám vyrazit, než dorazím na místo, je mé nadšení a inspirace pryč. Achjo. Jsem složitý člověk. Sama bych na sebe občas potřebovala manuál. "Jak být happy a svěží 24hod. denně."







pondělí 1. února 2016

Bílá mánie

Bílé šílenství se mě drží. A cítím, že za chvílí zešílím já sama - bez svého milovaného bílého stolu. Máte doma svůj kout/místnost vybavenou podle sebe, kde je vám fajn, světlo, máte nápady, soustředíte se a bez které nedokážete žít? 
Jsem asi uhozená, ale já to tak měla. Ne úplně podle představ a bez dostatku denního světla, protože mám svou místnost situovanou na špatnou stranu, kdy mám krásné světlo jen do konce poledních hodin. Ale co nadělám. Připadám si bez pracovního stolu a kvalitní židle úplně vyřazená ze hry. Ptáte se, kde je problém? Svůj stůl jsem jmenovala na můj manikérský stůl. :) Úctihodný to post. Ale teď doma strádám. Jsem bílý maniak. Dusím se v prostorech, kde chybí světlo a nejsou velká okna. Kde je starý tmavý nábytek. Kde to nedýchá. Kde nejsou květiny a příjemné barvy. Líbí se mi i dřevěné dekory dubu ve studenějších tónech. Jak by řekla moje kamarádka, zase ze mě dýchají švédské geny.
Už půl roku toužím jet do IKEA (nebudu to skloňovat, zní to divně). Je škoda, že nejblíž je v Brně a Ostravě. A já jsem přímo uprostřed. Ale kdyby otevřeli IKEA i v Olomouci, asi by to bylo už moc a všude. I když se o tom před 2-3lety dost mluvilo, že se tak možná stane. Bohužel.
 Asi si budu muset pořídit nový pracovní stůl a možná i toaletní stolek. Jsem zvyklá mít své místo pro kosmetiku a parfémy (mimochodem parfémy jsou další mou slabostí). S velkým zrcadlem, osvětlením.. Jak máte situovaný "pokoj" a kde máte a jak skladujete svou kosmetiku? :)



pátek 8. ledna 2016

Vztahy hýbou světem

Před dvěma lety jsem touto dobou seděla naštvaná a zároveň smutná. Smutná ze vztahu. Kdy věnujete mnoho času vašeho života někomu, kdo si jej nedokázal dostatečně vážit. Vztah beru téměř jako manželský slib "v dobrém i zlém, v nemoci i ve zdraví". Možná to trhá uši, ale nemělo by to tak být? Asi nikdy nepochopím ty volnoletecké páry. Rozumějte: ať si ten druhý dělá s kým chce, co chce, hlavně když se vrátí. A po letech přijde citová zrada. Zase jako jsem psala kdysi, bych potřebovala vlastnit um časového nadhledu. Podívat se, co je správné a co není. Další část školy života. 
To bylo kdysi. 
O dva roky později můžu pyšně napsat, že jsem s přítelem oslavila půlroční výročí. :) Krátká ještě neletitá doba. Ale dost dlouhá doba na to, aby jste toho druhé dostatečně nutně poznaly. Je super mít vedle sebe člověka který vás dokáže pošťouchnout dopředu a říct "to bude zase dobrý". Mít vedle sebe empatického parťáka, který vás zná. Když je nejhůř ví, že rýžové nudle a karamelové macchiato zvedne náladu. Když jsem smrtelně nemocná s rýmičkou, je natolik statečný dát mi pusu pro uzdravení (vážně to funguje, ale ať si pak dá raději panáka). Není sice největší romantik, nevšimne si změn na první pohled. Ale ten nejkrásnější pocit na světe je, když víte, že mu na vás záleží a že vás miluje. Ten pocit nic jiného nepřekoná.






neděle 3. ledna 2016

Happy New Year

  Asi bych všem měla v první řade popřát krásný nový rok 2016.
Nikdy jsem si žádná předsevzetí nedávala a letos tomu nebude jinak. Proč si kazit začátek roku tím, že něco nesplním už v prvním týdnu. Znám se. A hubnout? Jen co začne být hezky a dorazí ke mě jarní nálada, chytne mě nová energie a půjde to postupně samo.
Minulý rok byl neskutečný kolotoč. Hlavně tedy jeho první čtvrtletí. Měla jsem pocit, že vše se děje tak neskutečně rychle.. Druhé čtvrtletí bylo o něco příjemnější. Začala jsem pracovat v hospodě, jejíž existence začala jistým způsobem záviset na mě samotné. Zábava, práce a posilovna v jednom. Neskutečně mě to bavilo, poznala jsou spoustu nových lidí a zažila spoustu akcí. V červenci jsem otevřela nové kosmetické studio. Kdo četl starší příspěvky, tak ví. Měla jsem vše nachystané do měsíce, ale vzhledem k práci a dodávání si nové kuráže jsem si dala s otevřením načas a přenechala otevření na letní měsíc. A vyplatilo se. :)
Rok 2015 byl razantní, plný lekcí a změn. Dříve bych řekla, že tento rok bych nepotřebovala zažít... ale jak to tak bývá vstoupí vám někdo do života a ať se stalo co se stalo...nejlepší rok.