pátek 8. ledna 2016

Vztahy hýbou světem

Před dvěma lety jsem touto dobou seděla naštvaná a zároveň smutná. Smutná ze vztahu. Kdy věnujete mnoho času vašeho života někomu, kdo si jej nedokázal dostatečně vážit. Vztah beru téměř jako manželský slib "v dobrém i zlém, v nemoci i ve zdraví". Možná to trhá uši, ale nemělo by to tak být? Asi nikdy nepochopím ty volnoletecké páry. Rozumějte: ať si ten druhý dělá s kým chce, co chce, hlavně když se vrátí. A po letech přijde citová zrada. Zase jako jsem psala kdysi, bych potřebovala vlastnit um časového nadhledu. Podívat se, co je správné a co není. Další část školy života. 
To bylo kdysi. 
O dva roky později můžu pyšně napsat, že jsem s přítelem oslavila půlroční výročí. :) Krátká ještě neletitá doba. Ale dost dlouhá doba na to, aby jste toho druhé dostatečně nutně poznaly. Je super mít vedle sebe člověka který vás dokáže pošťouchnout dopředu a říct "to bude zase dobrý". Mít vedle sebe empatického parťáka, který vás zná. Když je nejhůř ví, že rýžové nudle a karamelové macchiato zvedne náladu. Když jsem smrtelně nemocná s rýmičkou, je natolik statečný dát mi pusu pro uzdravení (vážně to funguje, ale ať si pak dá raději panáka). Není sice největší romantik, nevšimne si změn na první pohled. Ale ten nejkrásnější pocit na světe je, když víte, že mu na vás záleží a že vás miluje. Ten pocit nic jiného nepřekoná.






Žádné komentáře:

Okomentovat