Love is all around us

Život nás formuje. A pak člověk zjišťuje, že jediné co k životu potřebuje je vzduch, láska a klid. 

A že mi to trvalo. Ze stran měsíčních rádoby magazínů na nás urvale křičí návody hodné Bravíčka, jak mít dokonalý harmonický vztah a další podobně zavádějící infantilní nadpisy. 

V životě jsem už zažila vztah s totálním šmejdem, ke kterému máte tendenci se upínat, i přestože je vám v koutku duše jasné, že děláte špatně. Vztah s naprosto hodným klukem, který se převtěluje v suchý zip a nepříjemně se upíná pro změnu zase na vás. Vztah před zásnubami s téměř společným bydlením, kdy ve výsledku člověk zjišťuje, že ve vztahu nejste dva. I vztah, ve kterém zjistíte, že věta holkysenebijou není u všech jedinců rodu mužského, tak úplně pravda. 

A pak nastává ten problém. Jak by tedy ten skutečný vztah měl vypadat? Jsme lámaní reklamou a různými triky médií kolem nás. Jsme zmatení a máme problém si uvědomit co je skutečnost a co je lež. Následuje stav kdy už lež pokládáme za životní pravdu. Emoce a city už nejsou schopné střízlivě reagovat, nevíte komu věřit a bojíte se kohokoliv si pustit do své blízkosti. 

Najít vztah, na kterém by se podíleli stejným dílem oba dva. Naučit se věřit a třeba se i nechat vést. 

Láska je krásná, ale sázet na mozek se taky úplně nevyplácí. 

Až díky poslednímu vztahu jsem se naučila, že znovu jde milovat, věřit, ctít, užívat si a možná taky myslet na společnou budoucnost a to vše vám dává nový rozměr. Člověk nevěřil, že existuje. Protože většinou ti super chlapi už bývají zadaní, ženatí, nebo mají chlapa. 

Pro člověka jako já, který nesnáší stereotyp a těžko vyhledává kompromis to nebylo nejjednodušší. Mou zálibou bylo od všeho utíkat, cestovat a stěhovat se. Chodící perfekcionista. A stále se učím. Učím se ignorovat zamilované páry kolem sebe, kde i po 3 a více letech vztahu muži nosí domů květiny, nebo se nebojí partnerce vyznat lásku slovy. Asi bych si to taky přála, možná tiše závidím, ale náš vztah je jiný. Už nečekám jak na trní až mi napíše, protože i v ty nejdůležitější dny v roce se mu podaří zapomenout a to pak sakra bolí. A pro ženskou jako já je zase těžký bez omluvy na to zapomenout a umět věc uzavřít..protože jsem prostě ženská. Zkrátka někdy to nevyjde a nemáme magazínový vztah jaký by jsme si představovaly a nebude jako mají tamhleti dva..protože každý vztah je originál, ale výsledku..láska je krásná.  

Zdravím jaro!

A pěkné Velikonoce. I když se přiznám, že české tradice zrovna nevyznávám. Krev mě táhne celým životním stylem víc na sever a proto mám možná malý problém zařadit se nejen s českými tradicemi do davu, ale i s celým českým životním stylem..a to jsem se sakra narodila v česku..

Dnes je to přesně rok ode dne " otočímtiživotnaruby ", kdy mi jedna pro mě doteď nepochopená  osoba sebrala mou bláznivost, bezstarostlivost, chuť do života a životní nasazení vol.100%. Ale co bylo..bylo. O tom jsem tu napsala kdysi až dost.

Letošní zimu jsem si téměř vůbec neužila, moc poctivě neodplesovala a ani jednou nebyla na horách. Takže jsem nervózně vyčkávala příchodu jara. Ale ani tohle jaro mě 100% nepřivítalo tím prvním "polibkem" svěží vůně probouzející se přírody ve vzduchu jako tomu bylo vždy předtím. Taková ta voňavá atmosféra i přestože ještě nikde nic nekvete. Nyní je zahrada už téměř celá odzimovaná a pomalým tempem se ukazuje v plné parádě. Mít svůj vlastní koutek zahrady jako před lety..před lety..ano.. než mi na můj květinový klenot rodina postavila pro sestru nevzhlednou dřevěnou zahradní chatku o ničem. A tak zanikl můj záhon plný tulipánů, narcisů, hyacintů, bellissek.. střídající jej pivoňky, frézie a neskutečné lilie. Tichá vzpomínková poezie.
Snílkování mě přivádí den za dnem k myšlenkám na vlastní bydlení. Cítím v kostech, že s vlastním klidným bydlením by život dostal nových rozměrů. A možná i ty tradice by mě začaly bavit. Mít volnou ruku, interiér dle svého vkusu (světloooo), voňavé svíčky a ve váze ty nejvoňavější frézie a pivoňky.
Vždycky to začíná tak nevinně. Asi jako když posunete stůl do jiného rohu a zjišťujete, že to vlastně vůbec není ono. Že to chce kompletní změnu. Záludné životní období.
Mám pocit, že poslední dobou vůbec nežiji. A přitom být více při sobě a cítit pocity, byla bych/jsem tou nejšťastnější holkou na světě. Jen jsem pořád ze všech událostí za poslední rok tak dobitá, zamrzlá, že nejsem schopná ze sebe nějaké pocity vůbec dostat. Jsem stále ve fázi házejte po mě třeba dlažební kostky, ale se mnou to nepohne. Takže mě opět chytá euforická vlna poznávat sama sebe.  Nakupovat a dočítat knížky plné psychologie a nad každým zhltnutým řádkem nahlas vítězoslavně pronést: "To je přesně ono!" a nebo údivné a spokojené "Proč jsem si na tu knížku nenašla čas dřív?".

Se mnou v kuchyni

Pečící mánie. Závislák na sacherech a poslední dva roky na cheesecakes. Škoda, že zrovna nemůžu dohledat fotky mého prvního cheesecake z léta 2015. Se sachry jsem začínala z "krabice" a pak postupně strach opadal, že jsem si troufla na vlastní těsto. Více méně dezert, na kterém se nedá co zkazit. A jestli se bojíte přelévání čokoládou, i když to dopadne nevzhledně-chutnat to bude skvěle. A stává se to i po letech praxe. 

Tady pár ukázek z předchozích dob. Mimo jiné taky miluji hutné muffiny bez krémů, brownies, dýňový koláč, nebo čokoládovo-kokosovou buchtu před podáváním prolitou rumem! Asi jediná forma, kdy mi rum nevadí. 

Apple pie. A ještě lepší s hruškami! Mřížka není třeba, stačí vyválet plát těsta a okraje zatáhnout. Uprostřed udelat pár řezů a je to. Pamatujete na původní Sněhurku od Disney? To byl apple pie!

Pavlova. Osobně mám ale raději menší kousky. A ne vždy se mi podaří vyšlehat strukturu tak, aby mi držela do výšky. Většinou skončí plackou a s pěkně nazlátlou barvou.

Sacher s přízdobou-jahody, vlašské oříšky, čokoládové drobení a třešně koktejlky.

Mini cheesecake s třešňovým přelivem a mátou. 

Starší pokus o Sacher. Čokoládové květy z šablony.

Mini cheesecakes s borůvkami.

Jahodový cheesecake. Jahody potřené želatinou, aby se zabránilo oschnutí.

Sacher III. 

Spring Wishlist

Je plný kosmetiky. Nečekané od vizážistky co?
Jsem ve fázi utéct do vlastního bydlení a od léta jsem započala fázi likvidace zbytečností. Přesněji řečeno, zbytečné kousky nábytku, oblečení, kosmetiky...odnosit, vyhodit, spotřebovat. Taková malá ukázka z života kosmetičky. Všude,..ale tím myslím opravdu všude najdete vzorečky, miniaturky kosmetických přípravků a hlavně těch k ničemu (pro starší 40+), trošku mimo mísu v mém věku. Hromady "no name" tužek na oči a rty pochmurné kvality, nepoužitelné barvy - chápejte jako snadné a levné dárky od firem. A já jsem člověk, který z nich měl radost, kterému je líto tyto věci vyhodit. Na prodej se nehodí a kamarádky neosloví.  A po nějakém tom roce vzniká skladiště.
Úspěšně jsem vynesla tři koše a hromadu krabic do popelnice. Mimochodem...schovávám si prázdné flakónky od parfémů...k čemu proboha? Máte to tak také někdo? Některé jsou opravdu umělecké kousky na kterých se designéři vyřádili. Pravda, většinou si oblíbím parfém a ten pak přestanou vyrábět, tak si chodím při špatné náladě přičichnout k flakónku pro navození harmonického klidu. Zajímavé co vůně dělají s psychikou/náladou.
Teď jsem si řekla, že až se zbavím zbytečností, pořídím si jednou !konečně! kvalitní kosmetiku, která mě bude bavit a bude pro mě každý den speciálním díky tomu, že se jí budu moci nalíčit.

Ale teď k věci.

Rtěnka od MAC v tmavším studeném růžovo tělovém odstínu. Sen. Na denní nošení ideální. A elegantní.

Tužka na rty MAC v odstínu Soar. Má vysněná.

Mac Studio Sculpt Concealer... korektor - a vůbec nevím v jakém odstínu bude ten správný.

Beauty Blender - protože to je takové "must have" a všichni jej vychvalují do nebes.

NYX Matte Lipstick - matná rtěnka. V odstínu jak jinak než Prague.

Benefit Hoola Bronzer - přijde mi že má dokonalý odstín pro pleť v létě i v zimě.

Moschino parfémy - Happy Fizz, Funny, I love love.... nevím který. Moschino miluji a jejich svěží toaletní vody. Ovocné, sladké, svěží, hravé.. to je moje.

Štětce Zoeva (zleva) - Silk Finish, Luxe Sheer Cheeke, Concealer Buffer, Detail Liner, Soft Paint Liner, Luxe Grand Powder, Luxe highliting..  Koukala jsem i na nějaké jejich kolekce, ale nedokáži si vybrat. Proto jsem si zatím vybrala jednotlivé štětce, u kterých vím, že je 100% upotřebím a žádný nebude takový ten ležák na poličce.

Fresh morning

Venku už konečně začíná být trochu cítit jaro, narcisy nachystané ke kvetení a i opeření obyvatelé oprášili ranní prozpěvování. To je ono. Přes pootevřené okno se line čerstvost ranního vzduchu a přitom všem se převalovat v peřinách. Jasně. Konec poezie. Dokud nebudu mít pokoj plný hyacintů pod oknem, ve váze kytici tulipánů a narcisů..nebude to ono.
Ráno jsem si po opuštění vyhřáté postele neodpustila rychlý útěk na procházku plnou polemizování o tom "co kdyby", "až bude", a plánování míst imaginárního seznamu "kam jednou musím jít". Trochu mě stahuje špatná nálada z pocitu "už přes rok bydlím s rodiči", ale o to víc mě ve stejném momentu umocňuje euforie, které se nemohu nabažit z momentální chvilky samoty. Miluji rána o samotě a snídaně trvající přes hodinu. Nikdo mě nezahlcuje řeči o imigrantech, světazkáze a já mám čas se správně nastartovat, urovnat si myšlenky a plány do nového dne.
Poslední dny mám neskutečně akční náladu. Chtěla bych toho zařídit tolik, procestovat, navštívit, dokoupit chybějící, zúčastnit se školení.. nebudu si z toho ale každý den trhat vlasy, protože to nejde. Třeba mám jen moc velký oči. Ale na druhou stranu mě přebíjí v paměti slova těch co mě dobře znají, nebo docela rychle poznali: "ta holka má podnikatelského ducha, ví jak na to".  Jo..vím až moc dobře. Mohla bych psát manuály jak správně podnikat, pokud teda znáte výherní čísla v loterii. Pokud bydlíte na zámku, na zahradě máte jednorožce a po kapsách vílí prach. A to je ten problém. Já jsem zatím zavřená ve věži toho zámku. Nemůžu ani krok zpět, ani napřed. Zbývá mi jen čekat. Čekání je k ničemu. Jsem žena - nevím co chci, ale chci to hned. Jako teď hned! Deset, devět, osm, sedm....tak kde je problém?!

Dělej v životě co tě baví..

..a co umíš!
Proč ne. Konec konců nebyla by to poezie? Těšit se do práce a dělat to, co vás naplňuje a dělá šťastnými. Žádné nešťastné pondělky, nebo prázdné týdny. A teď se jen zamyslet. Co mě baví?

Kavárenská povalečka - někdo by mě platil za vysedávání v kavárnách, třeba testování jejich produktů a psaní recenzí.
Interiérová designérka - kdo má rád skandinávský styl? JÁ! Kdo má rád IKEA? JÁ!
Příležitostný filmový divák - asi bych se na filmy a seriály nemohla koukat pořád, protože by mě bolely oči, ale jednou za čas proč ne.
Fotomodelka - jasně zábava. To už tu bylo. Včetně focení v -10°C už tu nejednou bylo. Navíc plus size už zas tak moc nejsou v módě.
Fotografka - zpátky do reality..nevzhledně vypadajícího jídla, kytek, zdí svého pokoje a lidí kolem sebe..nuda. A těch hodin ztrávených editací fotek..
Shopaholička - procházet obchody s bezednou platební kartou, sledovat novinky a pak třeba fotit outfit posty.. dobře pak bych ale potřebovala větší šatnu než měla Carrie ze Sexu ve městě.
Tanečnice přes zrcadlem - ... přestaň!
Profesionální koupelnová zpěvačka , specialistka se sluchátky na hlavě přes "covery" zpěváků z YouTube - víc nechcete, váš život už nebude to co předtím.

I šéfa bych vám mohla dělat... dobře, vracím se zpět na zem - ke kosmetickým štětcům, manikérskému stolu a kosmetickému lehátku. Mír a lásku.